Paní, můžete mi říct, jaký je rozdíl mezi orálním a análním sexem?

Tři dámy (kamarádky), postupně nakráčejí k němu do obchodu. První má v úmyslu koupit suvenýr. Druhá mlčí a třetí ihned po příchodu svými uměle vylepšenými rty opovržlivě prohlásí: "Fuj, tady to smrdí..."

"Víš, nejdřív jsem chtěl mlčet. Ta ženská byla drzá a sprostá, ani se nesnažila mluvit potichu, evidentně jí bylo úplně jedno, že to uslyším... ale tak říkám si - její kamarádka něco koupí a pak ať táhnou do háje. Jenže dotyčná pokračuje:´ Vážně chceš něco kupovat? Tady?! Fuj, neblázni, vůbec nechápu, proč jste sem vlezly!´ načež ta kámoška opravdu vrátí věc zahanbeně na místo a společně odcházejí. No, neudržím se. Dvě vyjdou ven, ale tý s tou pusou zastoupím dveře a říkám:´ Počkejte, paní, můžu se vás na něco zeptat?´ ´No... můžete´, vyštěkne nakonec trochu překvapeně. ´Vysvětlíte mi, jaký je rozdíl mezi orálním a análním sexem?´ Pár vteřin na mě zírá, načež se vzpamatuje a sykne:´ Tak starej chlap by to snad měl vědět, ne?´ ´No, milá paní, vždycky jsem si myslel, že to vím, ale až teď při pohledu na vaše rty vidím, že žádný rozdíl není.´

Několik minut se jen popadám smíchy za břicho - sakra, tak moc bych chtěla vidět její xicht! Jak se tvářila! Musela bejt vytočená na nejvyšší míru. Inu, není radno si zahrávat s mým kámošem, jen málokdy má totiž poslední slovo.

"Ty jo, ale víš, že už mě několikrát napadlo, že ta napíchaná huba vypadá spíš jak dámský přirození?" (Samozřejmě jsem použila peprnější slovo). "Ty jsi to jen povýšil na řitní otvor, hahaha...." "No když odhlídnu od toho, že se chovala hnusně - což byl důvod, proč jsem si ji podal - tak ta držka vypadala otřesně. Nechápu, proč to ty ženský dělaj... ale asi se takový rty některým chlapum líbí, nevim..." pokrčí rameny. "Fakt upřímně nechápu, jak se TOHLE může někomu líbit. Prostě kačeři. Všechny. Některý vypadají jen divně a jiný už vážně znetvořeně. A co víc, nebezpečně se podobají jedna druhý. Ztratí svoje charakteristický rysy a ty vidíš jen tu držku", dostanu se do ráže. "Ani zvětšování prsou nehovím...ale to se dá aspoň udělat hezky. Naproti tomu neviděla jsem jedinou, která by po napíchání rtů vypadala líp než před ním. "Fuj, já ani zvětšený prsa nemůžu", otřese se kamarád. " Vidím silikony, sáhnu na silikony a už vím, že se mi nepostaví." "Až tak?" "Fakt, nepřeháním a věř mi, že mluvím ze zkušenosti... radši malý, než ty hnusný implantáty. Jo a víš, co je taky pěkně odporný? Vytetovaný obočí na starejch ženskejch. Vždycky mi úplně vypaluje sítnici. Nebo co si myslíš ty? Možná to jen nechápu." "V tom případě taky nechápu", zavrtím hlavou. "A nelíbí se mi to teda ani na mladejch..."

"Co řešíte?" přijde další kamarád. "Vytetovaný obočí..." "Chystáš se, jo?" "Myslíš, že to potřebuju?" "No zrovna obočí ne, máš pravdu", uchechtne se. "Já ti dám ´zrovna´..." "A tak neříkej, že bys na sobě něco nevylepšila." "To víš, že jo, ale zároveň ani neuvažuju nad tím, že se nechám přešít, vycpat, napíchat nebo natetovat." "Proč ne? Když jsou dneska takový možnosti..." "Protože to jsou pseudomožnosti... jestli tě zajímá můj názor na plastický operace a estetický úpravy, mám jasno." "Jakože nikdy a za žádnejch okolností?" "Ne tak docela... když je někdo po nehodě, po nemoci, trpí bolestma nebo nepohodlím, operaci vidím jako skvělou možnost." "Ale?" "Ale když do sebe mladá, zdravá holka nechá dobrovolně řezat, píchat botox nebo kyselinu jen proto, že se jí tam a tam vytvořila vráska a ona kvůli tomu pomalu ´nemůže mezi lidi´, prsa nevyrostly tolik, kolik by si představovala, zadek má plošší, než dovoluje instagram a horní ret se jí zdá trošku tenčí, tak to fakt neberu - nikdy. Samozřejmě, je to její věc a nikomu svůj názor necpu. Jen když se mě zeptá." "Jasně, ale co když jí to zvedne sebevědomí? To je přece dost důležitý, odvíjí se od něj všechno", pokračuje kámoš. "No a tomu právě nevěřím, respektive pomůže to jen na chvíli... Pak si najde něco jinýho, co jí sráží sebevědomí a co musí nutně nechat předělat. A tak to jde pořád dokola. Hele, mám dvě žákyně, který s tímhle začaly... a stále pokračujou. To byly prsa, pusa, výplně tváří... přičemž nepočítám právě zmíněný obočí, nalepený řasy, prodloužený vlasy, umělý nehty - ty už se dneska berou skoro jako norma. Každá druhá má svoji nehtařku, řasařku a nevim, koho ještě. A víš, co je největší paradox? Že ani jedna neoplývá zdravým sebevědomím, spíš si vytvořily nějaký falešný, který ovšem přesně koresponduje s množstvím umělejch věcí na jejich těle. Navíc tohle ´sebevědomí´ stojí a padá na tom, co se jim (a nebo ostatním) zase znelíbí."  

"No dobře, ale co ti tak vadí na umělejch řasách a nehtech? Ty si taky maluješ řasy a celkově se líčíš, ne? A proč? Abys vypadala líp a přírodě pomohla, ne? Tak oni dělají to samý, princip stejnej." "Princip možná", přemýšlím..."Ale ani tak mi to nepřipadá stejný." "V čem je teda rozdíl?" "No, já si nabarvím už existující SVOJE řasy a večer je umeju, jsou dny, kdy se nelíčím vůbec, takže mě každej může vidět tak, jak vypadám od přírody. Zatímco jejich procedury jsou víceméně trvalý, pravidelně choděj na doplňování a ty věci mají na sobě pořád. Prsa tuplem." "Ty taky nosíš vycpaný podprsenky jsem si všim... Asi proto, že chceš mít větší prsa?" "Nezlobila bych se za větší" zasměju se, "no a ty ´vycpaný podprsenky´, jak říkáš, dělaj prostě hezkej dekolt." "Tak vidíš...takže jseš pokrytec." "Neřekla bych... prostě mi to za to nestojí. Pod narkózu jedině, když budu muset... Riskovat komplikace při operaci, po ní a další desítky let? Díky, nechci. Navíc nevěřím, že ty materiály a látky, který používají, jsou úplně neškodný. Nikdy nevíš, co se zrovna ve tvým organismu stane, což fakt nechci riskovat. A vlastně se mi ty uměle vylepšený těla ani nelíbí. Třeba v případě řas jsem ještě neviděla ženskou, na který by se mi líbily. Obrovský smetáky, kdy se bojíš, že pod tou tíhou ani nezvednou víčka a vypadají v lepším případě jak panenky z hororu, v horším jako z filmu pro dospělý...

Nehty jsou občas pěkný, to jo, jenže mně je nepříjemnej i obyčejnej lak, takže jak bych asi snášela nějakej akryl nebo gel?" "Hahaha, tobě koukám vadí všechno", rejpe kámoš. "Co konkrétně na laku?" "Prostě mám dojem, že moje nehty nemůžou dýchat, že se pod ním jakoby potí." "Cože? Potí nehty?" popadá se za břicho." "Se směj, ale moje máma říkala to samý a věřím, že nejsme jediný." "Tedy vy ste rodinka." "Takže dál", ignoruju ho, "vytetovaný obočí otřes, zvětšený zadky nekomentuju - jak kdyby měly plínu, prsa ocením málokterý, většinou je to hrozně vidět...nehledě na představu cizího materiálu v těle, brr." "To můžeš říct u umělýho kloubu nebo zubů taky." "Můžu, ale to si snad lidi nechávaj dělat primárně ze zdravotních, případně praktických důvodů... jo, dobře, u zubů i estetických... ale stejně si ho nechám udělat hlavně proto, aby se mi líp kousalo."

"Dejme tomu... a co řekneš třeba na tohle - moje žena měla po porodu úplně vytahanou kůži na břiše. A to nebyla tlustá, cvičila, zdravě jedla, před i potom. Jenže s tou kůží se prostě nedalo udělat nic. Tak si ji nechala chirurgicky odstranit, protože byla fakt nešťastná, a popravdě, vypadalo to hrozně. Teď je spokojená a ohromně se jí zvýšilo sebevědomí." "Věřím a nemám proti vůbec nic. Asi bych udělala to samý, kdybych se tak trápila. Změny v těhotenství a po porodu považuju extra kategorii, kdy úpravy beru, na někom se oboje podepíše fakt brutálně... pochopím i silikony... i když v tomto případě pro mě osobně pořád převažujou obavy ze zdravotního rizika."

"Jen počkej za deset let... povíme si... možná budeš mluvit jinak." "No nemysli si, stárnu už teď a věř, že se mi to fakt nelíbí. Tu vrásky, tu šedej vlas, povislá kůže, je toho dost. Ale postupem času jsem se naučila věci, který se mi nelíbí, změnit a pokud se to nepovede, smířit se s nima. Nic lepšího stejně neexistuje", pokrčím rameny. "No vidíš!!!" plácne se kámoš vítězoslavně do stehna. "Řekla jsi změnit. A to je přesně to, co dělaj všechny ty holky, který jdou na operaci nebo na jinej zákrok." "Ok, nevyjádřila jsem se přesně - měla jsem na mysli normálním způsobem změnit - stravou, pohybem, cvičením, dostatkem spánku, bojem se stresem nebo i tím líčení, co jsi zmínil, barvením vlasů - jo, až si budu připadat šedivá příliš, nabarvím se... Ale teda plastiky a další zákroky mi normální nepřipadaj. Nehledě na to, že na napíchaný padesátnici, co se rozhodla vypadat na třicet, stejně vidíš, že třicet jí není. A často ani čtyřicet. Furt je to, byť vyhlazená a vyplněná, padesátnice." "To nevim teda..." Kámoš dloubne do druhýho kámoše: "A co ty si myslíš? Furt mlčíš..." "Já víceméně souhlasim s Alenkou... ze starý krávy mladou nevyrobíš." "Ty seš blbej! Dyť se koukni třeba na celebrity. Všechny mají zákroky, jinak by tak dobře nevypadaly." "No já nevim, mladý to podle mě nepotřebujou a i ty starý by vypadaly líp, kdyby žádný neměly. Sice jsem žádnou naživo neviděl, tak těžko posoudím... Ale stárnout je umění, proto to málokdo umí."

"Přesně tak", vložím se zase do hovoru. "Neřikám, že to zvládnu, ale budu se přinejmenším snažit. Všim sis někdy, že jestli někdo vypadá mladě, nezávisí až tolik na vráskách a vypnutý kůži? Na spoustě lidí, který působí mladě, vidíš hodně vrásek a záhybů, všímáš si, že všechno už není tak pevný, občas dokonce zahlídneš i šedý vlasy... nene, v tom je něco jinýho. A čím dřív si to ženský uvědomí, tím líp. Ideálně se už v mládí přestat trápit nedostatkama, který se bez pomoci chirurga nebo estetickýho dermatologa nedaj změnit. Ne, všude radši holky od pětadvaceti strašej, že se začínají dělat první vrásky, a musí se s nima hned bojovat, protože včera bylo pozdě. Prevence ideálně už tak od dvaceti... v lepším případě se patlat krémama, v horším letět na botox - ten je totiž taky nejlepší dát preventivně. Já v pětadvaceti? Řešit vrásky mě ani nenapadlo, natož nakupovat krémíky. Ve třiceti? To jsem si dycky řekla, že jsou jen mimický a stejně si jich nikdo nevšimne. Vážnější obavy přišly až v pětatřiceti, to už jsem si občas něco ´zázračnýho´ koupila a pak se žádnej zázrak nekonal... což se dalo čekat. Mimochodem, kdyby krémy fungovaly, nikdo by vrásky neměl... to ty lidi nechápou?

Navíc podle mě když chodíš na zákroky a pak přestaneš, budeš vypadat mnohem hůř, než kdybys nikdy na žádných nebyl. Pokud kůži například furt uměle vypínáš, ona už nemá důvod se vypínat sama, protože to něco dělá za ní. No a pak když nedostane svoji dávku kyseliny, obličej ti najednou visí u kolen."

"Já bych řek, že hůř budeš vypadat, i když chodit nepřestaneš", zasměje se druhej kámoš. "Když už jsi mluvil o celebritách, některý si dávno nejsou podobný, všechny stejný, oteklý kreatury." "A stejně vidíš, že nejsou mladý, možná jen po množství zákroků nejsi schopnej odhadnout věk, ale to je tak všechno..." dodám. "Určitě existuje i dost takovejch, který vypadají dobře, ty si jen myslíš, že žádnej zákrok nemaj. A proč? Protože jim to udělali přirozený." "To je klidně možný", pokrčím rameny. "Jenže pravdu stejně nezjistíme."

"A nakonec - všechny tyhle procedury jsou podle mě děsná otrava. Řasy se musí po pár týdnech doplňovat, to samý nehty, prodloužený vlasy za pár měsíců... mě vytáčelo i samotný barvení, když jsem před lety zatoužila po změně." "No jo, copak tebe", ušklíbne se kámoš. "Jo a s prsama po deseti letech na reoperaci, botox, kyselina obnovení po pár letech, ale klidně už po půl roce... Dej mi pokoj. A teď si taky vybavuju, že ta kyselina může po obličeji migrovat, takže se ti dostane třeba kousek nad ret a máš tam hrudky, který jsou docela vidět. Což vypadá opravdu "nádherně". Pokud je nechceš, musíš na další injekce, aby se rozpustily. Fakt bomba. A co jsem koukala, nestává se to až tak zřídka. Jenže to ti málokde řeknou..."

"Ty to máš teda nějak zmáknutý", ušklíbne se. "Jo, jsem ráda informovaná. A ostatní ženský by měly být taky, hlavně mladý holky, aby se pak nedivily... a nebo se z nich nestaly plastový nádhery bez osobitosti. Všechny stejný, jak přes kopírák. Jedna ta moje žákyně, ta byla fakt krásná - výrazný pravidelný rysy, s jinou by sis jí nesplet...a teď? Jako tisíc dalších, kdybys je vedle sebe postavil, nepoznáš, která je která. Jak figuríny." "No jo, proti gustu..." uzavře naši debatu kamarád, který až v pokročilém věku zjistil, že orální a anální sex je to samý.