Jak jsem se (ne)vyspala s Cyrilem

Cyril byl pěknej, sportovní, zábavnej a dá se říct i sexy kluk, se kterým bych bývala docela ráda chodila. Ovšem pak jsme spolu strávili noc a musím konstatovat, že Cyril to teda vážně zabil...

Na úvod prostě nemůžu jinak, než se pozastavit nad jeho jménem. Když se řekne "sportovní a sexy kluk", tak ačkoli se nechci nikoho dotknout, rozhodně si nepředstavím "Cyrila". Jistě, jména jsou čistě o osobních preferencích, ale za sebe můžu říct, že zrovna pod tímto vždycky vidím nějakého staršího, důstojného pána, který snad nikdy nebyl miminko. A takových jmen mám víc. Odmalička mi prostě určitá pasují k lidem určitého věku, vzezření a chování a dá mi dost práce se od toho oprostit (pokud se mi to vůbec povede). Někdo jeho typu se přece nemůže jmenovat Cyril.

No, ale stalo se a nakonec mi to vůbec nebránilo chodit s ním do hospody sledovat hokej (někdy i fotbal). Byli jsme nějakou dobu jakože kamarádi, já se o nic nepokoušela, on taky ne, což jsem přičítala tomu, že má holku. Jistě, nemusela jsem se mu líbit, ale tak nějak jsem vycítila, že to nebude ten důvod. Kvůli tý jeho známosti jsem se taky držela zpátky. Ovšem zajímavý bylo, že on se o ní nikdy ani nezmínil, spíš jsem měla dojem, jakoby to mermomocí tutlal. Normální přece je, když jste zadaní, že partnera občas zmíníte (tak nějak automaticky, přirozeně). Ale on nikdy nic, což jsem si posléze vyložila jako záměr. Jenže měl tu smůlu, že jsme oba ze stejnýho domovskýho města, tudíž jsem ho o víkendech občas někde zahlídla se slečnou (on si mě nikdy nevšimnul).

Tohle se dělo v prváku na vejšce - bydlela jsem tehdy v paneláku u starý babky, která mi pronajímala pokoj. Klid a soukromí byly fajn, ale asi si dokážete představit, že žádná velká párty se nekonala a kluky jsem si tam taky radši nevodila. No, ale jednou babka odjela na noc někam za rodinou a my zrovna shodou okolností byli s Cyrilem ve sportbaru koukat na hokej. Když zápas skončil, šel mě doprovodit na tramvaj, a protože jsme se zabrali do hovoru, následně prohlásil, že se kousek sveze. No, nakonec se mnou jel až domů a původně mě chtěl jen doprovodit (tvrdil) a vrátit se zpátky na kolej, ovšem slovo dalo slovo a já ho pozvala na čaj. Ochotně šel, uvelebil se v křesle a já fakt udělala čaj. Popíjíme a kecáme, samozřejmě mě napadá, že by se mohl o něco pokusit a asi bych se nebránila, ale Cyril nic, tak si říkám kámoš taky dobrý. Čas utíká a on se někdy po půlnoci zvedne, že jde na tramvaj. "A co když už nic nepojede?" ptám se. "Určitě pojede... no, ale kdyby ne, tak holt půjdu pěšky." "Dyť to máš přes celý město." "No jo no", nevypadá zrovna nadšeně. "Chvíli to potrvá." 

Odebere se tedy na zastávku. Přesně jak jsem čekala, za chvilku mi od něj pípne zpráva: "Hm, tak už fakt nic nejede." V hlavě se mi zrodí ďábelský plán, který mi v tu chvíli připadá děsně vzrušující. "A nechceš se vrátit ke mně? Můžeš tu přespat a ráno půjdeš, babka se nikdy brzo nevrací." Chvíli se nic neděje a pak přijde zpráva :"Tak jo." Ten se teda nenechal moc dlouho přemlouvat. Najednou znervózním - snad si to nevyložil...? Ale co, dyť to nic neznamená, přesvědčuju sama sebe, ovšem ve skrytu duše si uvědomuju, že jsem se trochu unáhlila. Jenže už se momentálně nedá nic dělat. Snažím se chovat jakoby nic, avšak atmosféra houstne. Jdu se osprchovat, Cyril sedí v křesle. Až teď si uvědomuju, že v pokoji je jen jedna postel. Sakra. Nevím, co jsem si od toho slibovala. "Můžu se taky osprchovat?" zeptá se, když se vracím poloobnažená z koupelny. Přemýšlím, v čem mám spát, nějak se mi na sebe nechce navlíkat tu růžovou saténovou košilku, ale na druhou stranu starý, vytahaný triko taky není úplně šťastná volba. 

Cyril se za pár minut vrátí ze sprchy a já koukám, že má na sobě to, v čem odešel. Tedy džíny a mikinu...akorát ponožky ne. (Já si mezitím vzala tu saténovou košilku). Lehnu si do postele, on tam tak bezradně stojí a pak prohlásí:" Kam si mám lehnout?" Koukám na něj, jestli to myslí vážně, ale vypadá, že jo. "No, asi do postele", snažím se s křečovitým úsměvem odlehčit situaci a rukou mu naznačím vedle sebe. "Dobře, tak to si sundám ale kalhoty." "To by asi chtělo," chci stále působit nad věcí. Stáhne si džíny a v trenkách zaleze ke mně. Je to divný. Už jen proto, že zabírá skoro dvě třetiny postele a já se na něj nechci mačkat. Jo, tos dělala před půlhodinou machra a teď jsi na nervy a bojíš se ho dotknout, nadávám si. Čekám, že něco zkusí, z čehož jsem nervózní, ale na druhou stranu asi chci, aby to udělal. Představuju si, že mě začne líbat nebo něco takovýho, to bych asi neodmítla. Sice má holku...

Pak se kouknu na Cyrila - nataženej na zádech, nohy mu dole koukaj zpod peřiny, ruce pod hlavou a vypadá uvolněně - ovšem v žádným případě ne tak, že by se na něco chystal. Povídá chvíli nějaký neutrální věci, pak se odmlčí. Hm, asi nic nebude a chce jít spát. A vlastně proč ne, třeba nemá v úmyslu tu svoji holku podvádět, nakonec mi to takhle docela vyhovuje. Chystám se, že zkusím usnout, když v tu chvíli Cyril prohlásí (podotýkám, že furt v tý samý poloze, nataženej, s rukama za hlavou a ještě u toho čumí do stropu):" A ty by ses se mnou nechtěla vyspat?" No já snad špatně slyšim! Intonačně to znělo podobně, jakoby se právě zeptal, co jsem měla dneska k obědu. Do mě vjel takovej vztek! Tak za prvý máš holku, kamaráde, za druhý takhle se sex neiniciuje a za třetí jsem ještě s nikym nespala a přestože si myslim, že v tomhle ohledu nejsem naivní ani nemám přehnaný očekávání, svoje "poprvé" si teda fakt představuju trochu jinak. 

Nejdřív to na něj chci všechno přesně takhle vychrlit, ale pak se zarazím, zamyslím a za pár vteřin se na něj "překvapeně" podívám a prohlásím? "Jééé, to mě ani nenapadlo." "Aha, ty k tomu asi potřebuješ ty... city, viď? "No, něco takovýho", utrousím. Debil! 

Toť vše. On totiž za pár minut normálně USNUL a aby toho nebylo málo, ještě začal brutálně chrápat. No já si nadávala do toho nejhoršího, co mě napadlo. Výborný. Tak nejenže se chová jako hovado, navíc chrápe a zabírá tři čtvrtě postele, takže se nemůžu ani otočit. Normálně, on fakt spal v klídku až do rána, zatímco já nezamhouřila oka, to prostě nešlo. Vykopala jsem ho už někdy kolem sedmý s tím, že se přece jen bojím, aby se babka nevrátila a nenačapala ho tam. Šel. Pak už jsme se nikdy nesešli, což se tedy dalo čekat...

Když jsme se pak náhodou někde potkali, dělal, že mě nevidí. A jednou v hospodě, když seděl přímo  v mým zorným poli, natočil se bokem a rukou si zakryl ze strany obličej -  čekal, že TAKHLE si ho nevšimnu? Směšný. 

Byli jsme oba tenkrát mladý a blbý, i když každej trochu jinak. Z momentálního rozmaru jsem ho nalákala do postele a on pod vidinou nabídky kvalitního sexu do ní vlezl. Načež mi sex tónem "dnes jsem měl k obědu vepřo, knedlo, zelo" následně nabídl sám a já zklamaná, že se do mě ani trochu nezamiloval, ho odmítla. On se zřejmě urazil a od té doby mě nezná. Konec příběhu. 

Pozn: Jméno hlavního protagonisty bylo s ohledem na GDPR změněno, ovšem asociace, které ve mně vyvolává, jsou totožné se jménem Cyril.