Tisíc a jedna noc V: Vodka

Noc překvapení, pobláznění a velkých očekávání. Naivita mladé duše má zelenou. Této noci se káže voda a pije vodka. A nebo naopak? Nepsané heslo zní: Vyřiďte pánovi, že vodku nepiju!

 

Až pozdě jsem si uvědomila, že skrz rozčilení a notnou dávku soustředění se hlavně na svou osobu, jsem se nezeptala na jeho jméno. Jaká škoda! Zlobím se sama na sebe, poněvadž na takovou věc obvykle nezapomínám. Jenže stalo se. No, snad budu mít ještě spoustu příležitostí tu chybu napravit... Ovšem co čert nechtěl, on jakoby se mi od té doby vyhýbal. Zmizel z povrchu zemského či co? Pokoušela jsem štěstí několik týdnů, jenže on se snad vypařil. Zato sluha se zlatými zuby nás obdarovával svou pozorností dost a dost. Všechna se nesla ve stejném duchu - posměšné nadřazenosti, již s obdivuhodnou pečlivostí vkládal do svého výrazu, gest i slov, aby nám dal najevo, jak nesmírně pohrdá vším co děláme, říkáme i neříkáme. Často si potom sedl ke stolečku vedle, tak, aby na nás (myslím, že hlavně na mě) dobře viděl a zatímco si neustále nacpával dýmku novým a novým tabákem, vysílal k nám provokativní pohledy. Hnusilo se mi na něm snad úplně všechno. Jeho vzhled i chování - to snad ještě více. Nejradši bych mu dala pěstí přímo do rypáku, tu dýmku vykopla z huby a rozšlapala na milion kousků a na závěr ho počastovala těmi nejhoršími nadávkami, které by mi přišly na jazyk. Prostě jsem jej nemohla ani cítít, vařila se mi krev v žilách, když jsem ho jen viděla. A on to věděl. Proto provokoval. Vždycky jsem se nechala a řekla mu něco pořádně ironického. Jenže jemu to nevadilo. Pokaždé jsem mu v koutku úst zahlédla zase jen o něco posměšnější úšklebek. Dobíral si mě a to mě dohánělo k šílenství.
 

Dnes tomu nebylo jinak. Přišel, vycenil svoje zlaté zuby, v ruce podnos s nápoji. "Fuj, čokoláda, jak to můžete pít?" "My to nepijeme, jen se tady na to celý večer díváme a dumáme nad tím, proč Vás tak trápí, jak to někdo může pít!" odseknu. Záchvat křečovitého smíchu. Jaký rozdíl to byl! Když se podobným způsobem smál ON, vždycky mě nakazil a cukaly mi koutky. Teď? Teď mi cukala pěst v neodolatelném nutkání vyrazit mu ty blýskavé zuby. Už nic neřekl, ale jak jsem přepokládala, sedl si kousek vedle nás, tak aby měl dobrý výhled a začal si vehementně nacpávat dýmku. "Vidíte to? Ten idiot už zase provokuje?!" "Je to blbec", pronese Nina. "Nevšímej si ho" radí Nora. "Jak si ho nemám všímat, když mi kouří přímo pod nos?" "Ale o to mu přece jde, fakt, kašli na něj", stojí si za svým kamarádka. "To tak, aby si ještě myslel, že si necháme všechno líbit!" Zvednu se a jdu k němu. "Byl byste tak laskav a přestal nám kouřit do obličeje?" vyjedu na něj. Rozvalí se v křesle ještě víc, posměšně zvedne obočí a už zase vidím ten úšklebek. Já ho snad zabiju! "Nejste náhodou nějaký nedotejkaný, holky? Tady není zakázaný kouřit, tak proč bych nekouřil?" "Asi proto, že je to hnusný!" "Říkáš ty..." Cože, on mi jako tyká??? Tak to přehnal, chlapeček. "Ano, říkám já, ale chápu, že někdo jako ty to nechápe." Pokrčí rameny. Ani se nehne a vyfukuje dál oblaka dýmu. Cítím, že prohrávám. Nasupeně se otočím a vrátím se ke stolku. Tohle si teda vypije!

Sedím naštvaně u stolku a stěžuju si holkám, když se u nás objeví ta krásná zlatovláska. Dlouho tu nebyla. Je na ní vidět únava, i když i tak vypadá krásně. Zaznamenám, jak se po ní ten ubožák mlsně podívá. Tak na tu ani nemysli, blbečku, na tu nemáš, kdyby ses rozkrájel, pomyslím si s notným zadostiučiněním. Dívka nám chce odnést vypité hrnečky, jenže jeden upustí a převrhne na stůl. Naštěstí je prázdný, ale já zaznamenám, jak šíleně se jí klepou ruce. Pohlédnu na ni. "Promiňte, už jsem strašně unavená", omluví se. "Měla byste si jít odpočinout", řeknu. "Asi ano, dnes už opravdu nemůžu." Zanedlouho kolem nás projde bez uniformy a zástěry, jen v lehkých květovaných šatech. Zdůrazňují její ladnou postavu, a přestože je unavená, působí svěže. Míří ven vstříc smrákající se náruči. Ve dveřích se ještě ohlédne a zamává kamsi dozadu. Nevím, komu to přátelské gesto patří...

Noc pokročí, venku již panuje hluboká tma, provokatér se konečně odsune někam z našeho dohledu a doslechu a my se navíc přesuneme do dolního salonku, kde se uvolnilo místo. Nastal opět čas na karty. Uvelebíme se na polštářích a vdechujeme tu atmosféru. Zaberu se do výkladu, dnes vidím nové souvislosti, což mě naprosto pohltí. Ani si nevšimnu, že se u nás objevila nová tvář. Mladý muž s dlouhými tmavě hnědými vlasy mě se zájmem sleduje. "Tady Vám Pán posílá pozornost" a postaví přede mě panáka s čirou tekutinou. Zlomek sekundy nechápavě zírám, avšak rychle se vzpamatuji. Lehce malou skleničku odstrčím. "Tak vyřiďťe pánovi, že vodku nepiju", odvětím ostře. Odběhne. Za moment je zpátky. "Pán Vám vzkazuje, ať to aspoň zkusíte a malinko ochutnáte." "Řekněte mu, že opravdu nechci." Sluha tedy vezme skleničku a odnese ji pryč. Byla v ní obyčejná voda. Jenže to jsem tehdy nezjistila...

Za chviličku se ten mladík vrátí a já si ho konečně pořádně prohlédnu. Lehce znervózním a doufám, že to na mě není vidět. Moc se mi líbí, ačkoliv se mu přes celou tvář táhne hluboká jizva. Vlastně mu to ještě přidává na přitažlivosti. Jakpak k ní asi přišel? Že by v nějaké drsné rvačce? "Viděl jsem, že vykládáte karty..."začne pomalu, "mohla byste mi taky někdy vyložit?" Úplně ve mě hrkne. Žádá mě snad o schůzku? To se mi snad ještě nestalo. Ach, jak strašně bych se s ním chtěla sejít. Sama. Musím chytit příležitost za pačesy. "Ráda...kdy by se Vám to hodilo?" zeptám se přímo. "Já nevím, kdykoliv. Klidně brzy." "Třeba zítra?" vyhrknu. "To by šlo, tak zítra se na Vás těším." "A kde se sejdeme?" "Přijďte sem, mám tu práci." "Dobře, budu se těšit." "Já taky", mrkne na mě šibalsky a kdybych neseděla, snad by se mi podlomila kolena. Je okouzlující. "Teda Ell", vykrnou holky nevěřícně, když se odporoučí. "Ty sis s nim normálně domluvila rande!" "Už to tak vypadá", vydechnu. "Tak to se mi teda ještě nestalo, chápete to?" "Líbíš se mu, no", zhodnotí Nina.

Domů odcházím s neskrývaným nadšením. Nemůžu se dočkat zítřka. Těším se na něco krásného, co se určitě stane. Konečně jsem našla někoho, kdo se mi líbí a má o mě zájem!