Zažil jsem několik takových ... členů vzdělávacího sboru, ale naštěstí jsem věděl, že reagovat jako pubertální jelito problém neřeší a mně nepomůže. Ostatně totéž platí i pro život mimo škamna.

Teda vy jste puchejř!

My se neměli navzájem rádi s češtinářem na gymplu. Já se snažil ho neprovokovat, on se snažil být vůči mně korektní. No, tedy, jednou mě zkoušel, co chtěl básník říci. Báseň byla totální blábol, tedy jsem prohlásil, že básník patrně potřeboval uhradit útratu v hospodě. To byl hučák! Ale jinak až na pár okamžiků se mu být vůči mně korektní celkem dařilo.

Trochu složitější to bylo s matykářkou ze střední u dcery. Rodiče jiných studentů si na ní stěžovali třídnímu, ten však byl o generaci mladší než ona a asi se jí bál. Takže výsledek nula. Až jednou došlo k situaci, kdy jsem si s ní šel vyříkat způsob její výuky (z mé strany podezření na šikanu celé třídy, nešlo o to, že by si zasedla na mou dceru). Pak byl klid. Kdyby si kvůli mé intervenci zasedla na dceru, řešil bych pak vyloučení ze školy.

Jo, byla jsem puchejř... Doteď vlastně občas jsem :D. Víceméně jsem i tehdy počítala s tím, že bude zmíněná učitelka trestat moje drzosti, tedy chování. Že začala evidentně podvádět se známkami, s tím jsem nepočítala. A podle mě by se to ani dít nemělo. Já momentálně v roli učitelky se snažím chování od znalosti striktně oddělovat. Nevím, jestli se mi to vždy daří, ovšem nikomu neškodím na známkách úmyslně.

Váš přístup ohledně řešení problémů na střední vaší dcery se mi líbí, protože jste nestrcil hlavu do písku, jako spoustu jiných, a aktivně jste se o něco pokusil. Ještě navíc to mělo efekt.

Autorko: jednou jsem v občanské výchově u zkoušení buď pomalu odpovádal, nebo měl nepřitomný výraz a řekla mi před celou třídou, že jsem jako oživlá mrtvola. Dost to ranilo. Určitě nikdy proti mě nic neměla, ale spíše by to řekla každému, kod jí tak připadal.

Myslím, že každý učitel by měl být do jisté míry i dobrý psycholog. No, u vás na občance tomu tak evidentně nebylo.

Zmiňovaná učitelka je evidentně typ člověka plného vnitřních konfliktů (a že je takových, a to nejen učitelů, víc než dost!) Takoví lidé proto nenesou, cítí-li, že někdo disponuje pevnou, silnou osobností, která si věří a která se jen tak něčeho (někoho) nezalekne. Vidí v ní totiž zrcadlo své vlastní zamindrákovanosti, což je pro ně neskutečně bolestné a nestravitelné. Podvědomě totiž cítí, že na takové lidi nemají, a proto mají silnou potřebu lidi, kteří je převyšují (t.j. mají na rozdíl od nich zdravé sebevědomí a sebeúctu), ponižovat, aby se alespoň na chvíli cítili dobře.

Hrozné je, že právě mezi učiteli, kteří by měli být pro své žáky všestranným příkladem, je takových bohužel značná část.

Přeji Vám sílu, máte můj obdiv.

P.S. Sám jsem (nejen při studiích, ale i v pozdějším zaměstnání) musel čelit podobným typům, jako je Vaše profesorka. A to rozhodně nejsem konfliktní typ... ale líbit jsem si nikdy nic nenechal. Ale mnohdy to byl velmi těžký boj...

Děkuji moc za Vaši podporu! Myslím si o takových lidech úplně to samé, co vy - že za vším stojí jejich komplexy a problémy. Bohužel tím obtěžují ostatní nebo jim rovnou ubližují. A že je jich hodně, nejen mezi učiteli, se přesvědčuju každý den. Ono je v jistým smyslu jednodušší řešit ostatní než svoje vlastní problémy.

Také vám fandím, že proti takovým jedincům bojujete, je to potřeba. Já v pubertě byla poměrně konfliktní, resp. z valné většiny jsem konflikt nevyvolala jako první, ale pokud na mě někdo zatlačil, klidně jsem ho vyvolala. S postupujícím věkem už si vybírám, co má pro mě cenu řešit a co ne a taky se snažím u toho tolik nevyčerpat jako v pubertě. Ale jak říkáte, často je to i tak těžký boj. Přeji vám hodně úspěchů a pevné nervy a odhodlání.

Jednou se budou děti vzdělávat v podobných školách, jako je například Ježek bez klece.

https://jezekbezklece.cz/proc-k-nam/nase-filozofie/

Asi jsem měl kliku, takovou krávu jsem neměl. Nakonec i ona nějak vyšuměla.

Vašek

Milá paní Aleno,

já Vám za Váš seriálek o souboji s učitelkou děkuju. Už na jeho druhý díl jsem chtěl reagovat pod Vaším příspěvkem, jenomže jsem zavzpomínal, rozepsal jsem se a byl z toho samostatný blog.

Takoví učitelé, jakou byla Vaše fyzikářka (moje češtinářka - a jak jsem se z diskuse pod příspěvkem dověděl, šlo o celou dlouhou řadu dalších pedagogů), by děti učit neměli.

Děkuji Vám, pane Pavle za komentář, těší mě, že jste dočetl až do třetího dílu. Ale klidně se příště rozepiste, ráda si přečtu váš "blog" ;) A jinak souhlas, někteří učitelé by se měli od dětí držet co nejdál...

Už jsem poznal, že nejlépe člověk odolá šikaně, když něco ví nebo umí...