Tak ono je to v těch Benátkách zavedený do té míry, že u baru či možná spíš "výčepu" či jak to nazvat, ten kavárenskej pult, je vše o něco levnější, než když si jeden sedne ke stolku. Jinak s Vámi úplně souzním, neboť mně s dcerou se to tam v roce 1991 podařilo, když tam italskej virtuos na housle začal Yesterday, tak bylo okamžitě rozhodnuto. Zůstali jsme u stolku na zahrádce před vchodem, a vzpomínáme na to dodnes. I když jsme "utratili" něco přes tisícku, a to jen za nealko, kafe a dcera pohár, protože jsme byli autem, tak jsem si na ty peníze vlastně vzpomněl až dnes, při četbě Vašeho článku. Jinak to byla nepopsatelná atmosféra, kdy kolem procházel celej svět, vše podkresleno světovými i italskými melodiemi, a my to sledovali za péče skvělých italských servírek a číšníků.

Jeďte - kdysi jsem jednala stejně, pak se ve mně něco zlomilo a - byla jsem rázem svobodná (ve svém rozhodování) - jinak s manželem oslavíme už 55 let a náš vztah moje tehdy získaná vnitřní svoboda nenahlodala

Těsně po sametu jsme byli poprvé na zájezdu v Paříži. Se známými jsme si vyjeli na Eifelovku. Kamarád tam koupil ženě kávu s mlékem, žena byla spokojená. Když on dostal taky na ni chuť, tak měl smůlu. Prý "nemůžeme utrácet, uvařím ti ho na hotelu".

Škoda, že spousta věcí člověku dojde až po...

Pěkně napsané 👍.

Nelitujte, snad to ještě můžete napravit. Na náměstí Sv. Marka vyhrávají v sezóně každý večer nejméně tři orchestry v kavárenských předzahrádkách.

Byli jsme s manželkou v Benátkách na týden v září těsně před Covidem a chodili jsme na Sv. Marka poslouchat zdarma na stojáka každý večer po setmění (to se stojí těsně za poslední řadou kavárenských stolků a dělá se, jako že tam nejsme :-) Poslední večer jsme se osmělili a skočili do toho po hlavě, ať to stojí, co to stojí, a sedli jsme si ke stolku přímo pod pódium. Osobní pingl nás samozřejmě ihned začal zásobovat vínem, mandlemi apod., ale pozor, ty ceny zase nebyly tak dramatické, dokonce jsme si mohli říct, co nám mají zahrát a nakonec nás ten krásný večer s hrou na Rotschilda vyšel rozhodně pod 100 E ... a je to nezapomenutelné.

.... Dva lidi nemusí dělat pořád všechno spolu, když se jim nechce.... jejda, nechcete mě za manžela? Tak moudrou ženu bych na rukou nosil. Když bychom zrovna byli spolu.

Podle mě šlo o kombinaci. Nejen o peníze. Hodně chlapů se v podobných kavárnách s živou, rádoby veselou a lokální, hudbou necítí dobře. Je to být součástí toho nejhoršího, co lze na turistickém trhu najít.

Často známe řešení (či správnou odpověď, když jsme zůstali stát s otevřenou hubou) pár minut či hodin potom, co jsme se rozhodli blbě. To je život

Manželka chtěla chodit na výlety. Jenže volila naprosto nemožné cesty, obtížně schůdné, plné kopřiv, nic zajímavého kolem. A jídlo s sebou v batůžku. Tak jsem jí řekl, že se cestou potřebuju dobře najíst v nějaké hospodě. Na to se nafoukla, že nebude vysedávat po hospodách. Prostě nepochopila, že si nemůže užívat jen ona. Tak bylo po společných výletech, musela si najít jinou oběť.

"Dva lidi nemusí dělat pořád všechno spolu, když se jim nechce."

Tohle hodně lidí nechápe a pak akorát toho druhého naštvou.

Ano, měla jste jít do kavárny bez něho. Zajímavé, že člověk si uvědomí spoustu věcí až pozdě. Anebo teoreticky ví, jak by se měl zachovat, ale když se tak zachovat má, zůstane jako opařený a chová se jinak, než jak by si přál, samozřejmě ke svojí škodě... A může si stokrát slibovat, že příště už nebude tak pitomý, ale opět a zase pitomý bude