No však. úřad práce je o lidech...měl jsem prima ženskou, která brala na vědomí, že jswem stár a těžko mě někdo zaměstná. Naše spolupráce byla rychlá, a nakonec jsem něco sehnal - trvalo to jen 11 měsíců. Bylo mi 58 let. Až vám bude 58 - bude vás obsluhovat robot, asi sexy chlap, když jste žena.

Ano je to jen o lidech. Já pro lidi dělám již 8 let a je to tak, že každý ví jaké má práva a na co má nárok, ale už nechce slyšet, že by měl i nějaké povinnosti. Jít se registrovat na Úřad práce a nemít u sebe doklady od posledního zaměstnavatele by mě nenapadlo ani se základním vzděláním a před dvaceti lety. Je zajímavé, že například, když lidi chtějí získat půjčku, tak jim nevadí, že musí dokládat plno věcí, ale když já jako personalista po nich chci něco, co je psané v zákoně a na co mi pak chodí kontroly, tak si myslí, že je to můj výmysl. Myslím, že vy jste přesně ten stejný případ.

Ano, v zásadě s Vámi souhlasím, ovšem nechápu dvě věci - 1. Proč po mně chtějí jednu smlouvu dvakrát? (V prvním článku o ÚP píšu, že onu smlouvu ze starého zaměstnání jsem jim předkládala před pár měsíci, kdy jsem do toho zaměstnání nastupovala). V dnešní elektronické době že by byl někdo závislý na jednom papíru?

2. Jak je tedy možné, že když je to v zákoně, druhý úředník po mně smlouvu vůbec nechtěl?

Fotkou u perexu v plavkách chtěla možná autorka čtenářům naznačit, že má zaprvé díky tomu, že nemusí do práce čas na zábavné koupání a nebo zadruhé, že kvůli tomu, že nemůže najít práci - se rozhodla jít utopit.

Ani jedno, ani druhé. Chtěla jsem naznačit, že "dvakrát nevstoupíš do stejné řeky"

Mé životní postřehy -

Státní úředník kdekoliv, je můj sluha - služebník. Jako číšník, platím si jej - má tedy posloužit. Nikde nepovstává, ruku mi nepodává, neděkuje - že jsem mu umožnil na židli sedět. Klasika, klasiky, něco s pozemky - dejte kolek - nemám, ale koupím od vás - Kolky zde nevedeme ! ...

Práce, bývá nadneseně zazývána , jako poslední možnost, jak se zaopatřit k živobytí. V procesu, pak člověku ani nedochází, že to má další rozměr. Někam patřit - někam pravidelně chodit - něco užitečného konat. Je opravdu strašný pocit, kdy poctivec chodí po městě - vše běží svým řádem - A člověka vůbec nikdo nepotřebuje ! ... Je dobré pracovat, i za dočasně méně výhodných podmínek - člověk žije, opodstatňuje se a nabývá kontakty k dalšímu růstu ... Možno být zaměstnán - možno zaměstnávat ! Pole je široké - Člověk, zejména pak ten mladý - je limitován pouze sám sebou

chybí jen stížnost na tu mahagonovou ouřednici....

To byla pohádka, ne?! Já byla na pracáku dvakrát, ale paní Černá v Nymburce tedy nebyla vůbec milá...natož, aby mi nabídla adekvátní zaměstnání. Jen Prahu.

a Praha je nějak daleko? Co si tak pamatuju, tak je to 50 min vlakem.