Tisíc a jedna noc XX: Milenky

10. 10. 2015 0:37:55
Noc vzrušení a znechucení...a vrcholícího vzteku. Připadám si nesvá, neklidná a poprvé mě přepadne ten podivný tlak v hlavě. Měla bych se konečně cítit dobře, ale necítím. Nepsané heslo zní: Říkal jsem jim to, ale oni mi nevěřili.

Už jsem zase trochu odvykla za ním chodit. Ač jsem si to předtím tisíckrát zakazovala, opět se mi vrátil ten pocit, že na mě všichni v salonku vidí, jak ho hltám, jak za ním lezu a služebné se sluhy se mi za rohem posmívají. Musím nasadit povýšený výraz, domlouvám si, když beru za kliku. Zase se mi třesou ruce. Igor ze mě má určitě taky srandu. Podvědomě cítím, jak jsem směšná a ta má maska ještě směšnější. Jenže jinak to neumím. A pak - oni si můžou myslet, že drsná se jen dělám a uvnitř se sypu strachy - ale jistě to nevědí. A to je to, oč tu běží.

Tak se tedy zhluboka nadechnu a vstupuju dovnitř. Salonek je narvaný k prasknutí, avšak Igor nikde. Popadne mě strašný vztek. Sakra, vždyť jsem mu říkala, že přijdu! No, jasně, dělá to schválně, schválně na sebe musí nechat čekat, dělá mu to hrozně dobře. Pan nad věcí! On si přijde, až se mu bude chtít, a když se mu chtít nebude, tak prostě nepřijde. Však ona ta pipina počká. A když ne, přijde jiná. Nač se vzrušovat? Přesně vím, co bych měla udělat. Počkat čtvrt hodiny, pak se hrdě zvednout a se zdviženou hlavou odejít. A ideálně už nepřijít, dokud mě o to nepoprosí. Ha, ha, dokážeš si představit, jak Igor nějakou holku prosí, aby za ním přišla? To se dřív přestane Země točit.

Uplyne pět minut, pak deset, nakonec oněch magických patnáct, zanedlouho pětadvacet a já pořád sedím a čekám, dokonce si nechám přinést pití, na služebnou se dnes neodvážím ani podívat a neodvážím se ani odejít. Cítím, že je pro mě teď menší zlo prostě spolknout svou hrdost a čekat na něj. Divné vnitřní zoufalství mě úplně pohltilo a já vím, že jedině on mi může pomoct.

Skoro po hodině se objeví. Rozesmátý, v bodré náladě, v ruce kávu a dýmku a už si to šine ke mně. "Jak se má Ellinka?" "Nic moc, všechno mě štve..." "Copak ti udělali?" "Vlastně ani nic." "Aha, je mi to jasný. Když nic neudělali, to je vždy k vzteku." Vteřinu trvá, než mi dojde obsah jeho slov. "Vy se taky dycky musíte dostat k sexu." "Všechno je o sexu.." "To je teda pěkná blbost, všechno je psychologie." "Všechno je fyzika." "Fyzika, jo? Tak to určitě, fyzika je pitomost." "Fyzikální zákony platí vždycky, to nikdo nepopře." "V přírodě možná, jenže na lidi to aplikovat nemůžete." "Jo?" podívá se na mě jako na malý, hloupý dítě:" A to když vezmu tě a vyhodím z okna, poletíš nahoru?" "Ve vakuu klidně." "Chytrá holčička", pohladí mě po vlasech. Nevadí mi to, což mě navzteká ještě víc. Na mou duši si teď fakt připadám jak to malý, hloupý dítě.

Sedím jak na jehlách. "A co vaše ženský?" "Paráda, včera jsem dostal do postele tři." "Najednou?" "Óóó, chceš podrobnosti?" "Ne, díky, to byla jen zdvořilostní otázka." "Nebuď drzá." "Ale stejně, přijde mi, že si dost vymýšlíte. Pořád jen mluvíte o tom, jak někde nějaký balíte a já jsem vás při tom nikdy neviděla." Záchvat smíchu. Ach, jak nečekané. Nechám ho se dosvíjet. "To proto, že když jsi se mnou, všechny dostanou hned strach. Jako ty tvoje kamarádky." "Proč by měly mít ze mě moje kamarádky strach?" dělám nechápavou, ale přesně vím, kam tím míří. A velice mi lichotí. "Však ty to moc dobře víš." " A co vaše žena, ví o vašich milenkách?" "Má manželka? Ne", zavrtí hlavou způsobem, který popírá veškerou pochybnost. "Jak si můžete být tak jistý? Ženský na tohle mají čuch." "Čuch? A k čemu jim je? Tisíckrát může mít čuch, důležitý jsou důkazy. Má důkazy? Nemá. Kde nejsou důkazy, není nic." "To je teda pěkně ubohý." Pokrčí rameny. Proč já se s tímhle člověkem vlastně vůbec bavím?!

"Občas, když přijdu pozdě v noci od milenky, manželka mě začne vyslýchat: ́No, kdes byl, koukej se přiznat nebo uvidíš! ́ ́Kde jsem byl? No u milenky ́, odpovím." ́Jo, u milenky ́, ušklíbne se, pak mávne rukou: ́To určitě, ́ otočí se na druhý bok a usne. A já mam pokoj." "To je nechutný." "Proč nechutný? Ona chtěla, ať řeknu pravdu, tak jsem ji řekl. Nemůžu za to, že mi nevěřili." "No jistě, pod svícnem je vždycky největší tma", ušklíbnu se. "Tak, tak..." "Stejně nevěřím, že se normální holky nechaj všechny sbalit těma vašema děsnejma způsobama." "Tak tu zůstaň někdy se mnou dlouho do noci a uvidíš." "Vždyť se mě přece bojí." "Já jim řeknu, že není důvod, že jsi moje kamarádka." "Ne, díky, to si ráda necham ujít." "Jak chceš," pokrčí rameny - dnes už poněkolikáté. "Kolik vám je, řekněte." "Vždyť sama víš." "Jo, jasně, šedesát tři, to určitě." "No, ano, správně si to pamatuješ." "Ale já nevěřím, že je vám 63!" rozohním se. Křičím na celý salonek, aniž bych si to uvědomila. Až když se po nás otočí několik lidí, dojde mi, že jsem asi moc hlasitá.

"Ale no tak, nekřič, Ellinko", směje se mi a pohladí mě po vlasech. Klesnu vyčerpaně do křesla. Tohle nemá cenu, o něčem se s ním bavit. Ze všeho si dělá legraci, člověk nepozná, kdy mluví vážně a kdy ne... ten člověk se nezastaví před ničím! Sedím a nic neříkám. Není mi dobře. Cítím podivnou marnost, vztek mě přešel jako mávnutím kouzelného proutku a zbyla ve mně už jen podivná otupělost. Nač se rozčilovat, ani to nemá cenu, s Igorem nehnu. Ale jednou se mi to povede! To si slibuju.

Z úvah mě vytrhne nějaký Rus, který se zastaví u našeho stolku. Pronese něco ve své řeči, podá Igorovi ruku a hrozně nepříjemně se zasměje. Hodí na mě oplzlý pohled, mírně se ukloní a se slovy: "Dóbry večer" mě svlíká pohledem. Fuj, je odpornej! Pak se hned zase obrátí k Igorovi a začne něco vykládat. Sice mu nerozumím ani slovo, ale ani trochu se mi jeho tón nelíbí. Chová se k pánu Hradu úlisně, vtíravě, jakoby se mu chtěl zalíbit a dát najevo svoji podřízenost, ale přitom se chystal mu za rohem bodnout dýku do zad. "To je Ellinka", představí mě Igor: " Ilja" a kývne směrem k Rusovi. Podá mi ruku. Je zpocená a nepříjemná. "Těší mě", usměju se křečovitě, ale co nejrychleji se vyprostím z jeho sevření. Dost mě mačká. " Pojď, půjdem do mého pokoje", vyzve najednou Igor Ilju a už si mě nevšímá. Ještě než se ke mně bez rozloučení otočí zády, stihnu vyhrknout: "Já už musím domů, tak se mějte..." "Ty taky, ahoj", odvětí a odchází. Nezájem. Jako kdybych přestala existovat. Malátnost a rezignovanost je rázem ta tam. Vylítnu ze salonku jako divá saň - ten šílený vztek je zase zpátky! Nejradši bych křičela, dupala, vyškrábala všem oči. Ale nemůžu...

Když dorazím domů, přes silnou únavu se nemůžu uklidnit a už vůbec ne usnout. Natáhnu se naznak do postele a zavřu oči. Najednou ucítím silný tlak v hlavě, je to jako kdyby mi někdo stál na čele a tlačil proti mě. Je to silně nepříjemné. Co se to děje? Rychle se posadím. Vsedě je to o něco lepší. Musím jít něco dělat. Vezmu knížku. Ale špatně vnímám, co čtu, neustále je v pozadí ten tlak. Nesmím se tomu poddávat. Čtu dlouhé hodiny... nakonec, někdy nad ránem, se propadnu do podivného spánku.

Autor: Alena Šnajdrová | sobota 10.10.2015 0:37 | karma článku: 7.14 | přečteno: 543x

Další články blogera

Alena Šnajdrová

Jak jsem se vyrovnala se závistí

Kdo tvrdí, že nezávidí, ten lže, a závidí ještě víc. Závidím taky a některým lidem některý věci fakt hodně. Občas i kamarádům, za což se stydím. Ale je to lidské a záleží hlavně na tom, jak se svou žárlivostí naložíme.

7.3.2024 v 4:19 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Pomoc, Alenka nosí pořád sukýnky - všechny chtějí být jako Alenka

Preference šatů a sukní se u mě začala zcela zjevně formovat už ve třech letech. Holka nosí sukně a co má být? Pozastavuje se nad tím někdo? Ano, neustále... a nejen pozastavuje, někomu to vysloveně vadí.

13.2.2024 v 4:18 | Karma článku: 36.19 | Přečteno: 3677 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Rallye letní gumy

To se takhle v půlce listopadu objednávám na začátek prosince na přezutí pneumatik. Jo, jsem lempl, ale co se asi může stát? V nejhorším případě napadne jeden den centimetr sněhu, aby druhý den zase roztál. Nebo ne?

5.2.2024 v 3:19 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 3686 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Nechci chlapa s nižším vzděláním

Tedy s nižším, než mám já. Na sociálních sítích se zmíněný exemplář obvykle profiluje jako absolvent "Vysoké školy života". A osobně? Netřeba pátrat, on mi to vždycky spolehlivě řekne sám...

18.1.2024 v 4:14 | Karma článku: 40.46 | Přečteno: 10692 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.93 | Přečteno: 101 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 27.65 Průměrná čtenost 1270

"Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem" (Descartés). Poslední dobou mi pořád někdo říká, že přemýšlím až příliš...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...