Nahá

Za dlouhých černých nocí, kdy nedaří se spát, popusť uzdu fantazii a začni veršovat... aneb další kousek do nitra pohroužené poezie...

Tisíckrát jsi poklekl

bez náznaku pokory

a mrtvý výraz oblékl

živé duši navzdory.

Jen letmo a netečně

možná že zbytečně

kochal ses svou mocí

jen pro ten vnitřní pocit

že dílo zdařilo se

že před tebou teď stojí

v celé svojí kráse

a k smrti se tě bojí.

Velkoryse držíš zrak

jen na té nahé tváři

i když tělo nabízí se jak -

ano - oběť na oltáři!

Pak úsměvy, gesta

několik slov hodnocení

toužíš ztrestat

co pro tebe nebylo a není

netečnost, ta hoří v zapomnění

svou silou jsi si přece jist!

Silou, která tělo zplení

a v duši naučí se rychle číst.

Dovolíš si přijít blíž

k tělu, co jsi vysvlékl,

vždyť ty mu neublížíš

a byl bys znovu poklekl

aby dotknout jsi se směl

díla, co´s té noci stvořil

s pokorou s´to neuměl

- a proto jsi ho nepokořil!