Tisíc a jedna noc V: Vodka

24. 03. 2014 1:50:45
Noc překvapení, pobláznění a velkých očekávání. Naivita mladé duše má zelenou. Této noci se káže voda a pije vodka. A nebo naopak? Nepsané heslo zní: Vyřiďte pánovi, že vodku nepiju!

 

Až pozdě jsem si uvědomila, že skrz rozčilení a notnou dávku soustředění se hlavně na svou osobu, jsem se nezeptala na jeho jméno. Jaká škoda! Zlobím se sama na sebe, poněvadž na takovou věc obvykle nezapomínám. Jenže stalo se. No, snad budu mít ještě spoustu příležitostí tu chybu napravit... Ovšem co čert nechtěl, on jakoby se mi od té doby vyhýbal. Zmizel z povrchu zemského či co? Pokoušela jsem štěstí několik týdnů, jenže on se snad vypařil. Zato sluha se zlatými zuby nás obdarovával svou pozorností dost a dost. Všechna se nesla ve stejném duchu - posměšné nadřazenosti, již s obdivuhodnou pečlivostí vkládal do svého výrazu, gest i slov, aby nám dal najevo, jak nesmírně pohrdá vším co děláme, říkáme i neříkáme. Často si potom sedl ke stolečku vedle, tak, aby na nás (myslím, že hlavně na mě) dobře viděl a zatímco si neustále nacpával dýmku novým a novým tabákem, vysílal k nám provokativní pohledy. Hnusilo se mi na něm snad úplně všechno. Jeho vzhled i chování - to snad ještě více. Nejradši bych mu dala pěstí přímo do rypáku, tu dýmku vykopla z huby a rozšlapala na milion kousků a na závěr ho počastovala těmi nejhoršími nadávkami, které by mi přišly na jazyk. Prostě jsem jej nemohla ani cítít, vařila se mi krev v žilách, když jsem ho jen viděla. A on to věděl. Proto provokoval. Vždycky jsem se nechala a řekla mu něco pořádně ironického. Jenže jemu to nevadilo. Pokaždé jsem mu v koutku úst zahlédla zase jen o něco posměšnější úšklebek. Dobíral si mě a to mě dohánělo k šílenství.
 

Dnes tomu nebylo jinak. Přišel, vycenil svoje zlaté zuby, v ruce podnos s nápoji. "Fuj, čokoláda, jak to můžete pít?" "My to nepijeme, jen se tady na to celý večer díváme a dumáme nad tím, proč Vás tak trápí, jak to někdo může pít!" odseknu. Záchvat křečovitého smíchu. Jaký rozdíl to byl! Když se podobným způsobem smál ON, vždycky mě nakazil a cukaly mi koutky. Teď? Teď mi cukala pěst v neodolatelném nutkání vyrazit mu ty blýskavé zuby. Už nic neřekl, ale jak jsem přepokládala, sedl si kousek vedle nás, tak aby měl dobrý výhled a začal si vehementně nacpávat dýmku. "Vidíte to? Ten idiot už zase provokuje?!" "Je to blbec", pronese Nina. "Nevšímej si ho" radí Nora. "Jak si ho nemám všímat, když mi kouří přímo pod nos?" "Ale o to mu přece jde, fakt, kašli na něj", stojí si za svým kamarádka. "To tak, aby si ještě myslel, že si necháme všechno líbit!" Zvednu se a jdu k němu. "Byl byste tak laskav a přestal nám kouřit do obličeje?" vyjedu na něj. Rozvalí se v křesle ještě víc, posměšně zvedne obočí a už zase vidím ten úšklebek. Já ho snad zabiju! "Nejste náhodou nějaký nedotejkaný, holky? Tady není zakázaný kouřit, tak proč bych nekouřil?" "Asi proto, že je to hnusný!" "Říkáš ty..." Cože, on mi jako tyká??? Tak to přehnal, chlapeček. "Ano, říkám já, ale chápu, že někdo jako ty to nechápe." Pokrčí rameny. Ani se nehne a vyfukuje dál oblaka dýmu. Cítím, že prohrávám. Nasupeně se otočím a vrátím se ke stolku. Tohle si teda vypije!

Sedím naštvaně u stolku a stěžuju si holkám, když se u nás objeví ta krásná zlatovláska. Dlouho tu nebyla. Je na ní vidět únava, i když i tak vypadá krásně. Zaznamenám, jak se po ní ten ubožák mlsně podívá. Tak na tu ani nemysli, blbečku, na tu nemáš, kdyby ses rozkrájel, pomyslím si s notným zadostiučiněním. Dívka nám chce odnést vypité hrnečky, jenže jeden upustí a převrhne na stůl. Naštěstí je prázdný, ale já zaznamenám, jak šíleně se jí klepou ruce. Pohlédnu na ni. "Promiňte, už jsem strašně unavená", omluví se. "Měla byste si jít odpočinout", řeknu. "Asi ano, dnes už opravdu nemůžu." Zanedlouho kolem nás projde bez uniformy a zástěry, jen v lehkých květovaných šatech. Zdůrazňují její ladnou postavu, a přestože je unavená, působí svěže. Míří ven vstříc smrákající se náruči. Ve dveřích se ještě ohlédne a zamává kamsi dozadu. Nevím, komu to přátelské gesto patří...

Noc pokročí, venku již panuje hluboká tma, provokatér se konečně odsune někam z našeho dohledu a doslechu a my se navíc přesuneme do dolního salonku, kde se uvolnilo místo. Nastal opět čas na karty. Uvelebíme se na polštářích a vdechujeme tu atmosféru. Zaberu se do výkladu, dnes vidím nové souvislosti, což mě naprosto pohltí. Ani si nevšimnu, že se u nás objevila nová tvář. Mladý muž s dlouhými tmavě hnědými vlasy mě se zájmem sleduje. "Tady Vám Pán posílá pozornost" a postaví přede mě panáka s čirou tekutinou. Zlomek sekundy nechápavě zírám, avšak rychle se vzpamatuji. Lehce malou skleničku odstrčím. "Tak vyřiďťe pánovi, že vodku nepiju", odvětím ostře. Odběhne. Za moment je zpátky. "Pán Vám vzkazuje, ať to aspoň zkusíte a malinko ochutnáte." "Řekněte mu, že opravdu nechci." Sluha tedy vezme skleničku a odnese ji pryč. Byla v ní obyčejná voda. Jenže to jsem tehdy nezjistila...

Za chviličku se ten mladík vrátí a já si ho konečně pořádně prohlédnu. Lehce znervózním a doufám, že to na mě není vidět. Moc se mi líbí, ačkoliv se mu přes celou tvář táhne hluboká jizva. Vlastně mu to ještě přidává na přitažlivosti. Jakpak k ní asi přišel? Že by v nějaké drsné rvačce? "Viděl jsem, že vykládáte karty..."začne pomalu, "mohla byste mi taky někdy vyložit?" Úplně ve mě hrkne. Žádá mě snad o schůzku? To se mi snad ještě nestalo. Ach, jak strašně bych se s ním chtěla sejít. Sama. Musím chytit příležitost za pačesy. "Ráda...kdy by se Vám to hodilo?" zeptám se přímo. "Já nevím, kdykoliv. Klidně brzy." "Třeba zítra?" vyhrknu. "To by šlo, tak zítra se na Vás těším." "A kde se sejdeme?" "Přijďte sem, mám tu práci." "Dobře, budu se těšit." "Já taky", mrkne na mě šibalsky a kdybych neseděla, snad by se mi podlomila kolena. Je okouzlující. "Teda Ell", vykrnou holky nevěřícně, když se odporoučí. "Ty sis s nim normálně domluvila rande!" "Už to tak vypadá", vydechnu. "Tak to se mi teda ještě nestalo, chápete to?" "Líbíš se mu, no", zhodnotí Nina.

Domů odcházím s neskrývaným nadšením. Nemůžu se dočkat zítřka. Těším se na něco krásného, co se určitě stane. Konečně jsem našla někoho, kdo se mi líbí a má o mě zájem!

Autor: Alena Šnajdrová | pondělí 24.3.2014 1:50 | karma článku: 4.57 | přečteno: 287x

Další články blogera

Alena Šnajdrová

Jak jsem se vyrovnala se závistí

Kdo tvrdí, že nezávidí, ten lže, a závidí ještě víc. Závidím taky a některým lidem některý věci fakt hodně. Občas i kamarádům, za což se stydím. Ale je to lidské a záleží hlavně na tom, jak se svou žárlivostí naložíme.

7.3.2024 v 4:19 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Pomoc, Alenka nosí pořád sukýnky - všechny chtějí být jako Alenka

Preference šatů a sukní se u mě začala zcela zjevně formovat už ve třech letech. Holka nosí sukně a co má být? Pozastavuje se nad tím někdo? Ano, neustále... a nejen pozastavuje, někomu to vysloveně vadí.

13.2.2024 v 4:18 | Karma článku: 36.19 | Přečteno: 3677 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Rallye letní gumy

To se takhle v půlce listopadu objednávám na začátek prosince na přezutí pneumatik. Jo, jsem lempl, ale co se asi může stát? V nejhorším případě napadne jeden den centimetr sněhu, aby druhý den zase roztál. Nebo ne?

5.2.2024 v 3:19 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 3686 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Nechci chlapa s nižším vzděláním

Tedy s nižším, než mám já. Na sociálních sítích se zmíněný exemplář obvykle profiluje jako absolvent "Vysoké školy života". A osobně? Netřeba pátrat, on mi to vždycky spolehlivě řekne sám...

18.1.2024 v 4:14 | Karma článku: 40.46 | Přečteno: 10692 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 98 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 27.65 Průměrná čtenost 1270

"Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem" (Descartés). Poslední dobou mi pořád někdo říká, že přemýšlím až příliš...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...