Figurína šklebí se z výkladní skříně
strnule bez duše stojí
brýle na očích, co se bojí
že navždy budou stát tak líně.
Bez výrazu, bez tváře
nabarvená, oblečená
dle poslední módy žena.
Copak všechno dokáže?
Láme srdce na potkání
svou dokonalou figurou
a taky slepou, svůdnou hrou
„pojď jen blíž, jsem vždycky k mání“
Říká vším, co spatřit dá se
však uvnitř jenom vzduch a prázdno
sundej hlavu – padneš na dno
tak obdivuj tu útlost v pase!