Úřad práce - pomoc!

15. 07. 2017 1:06:20
Uč se, děvče, ať z tebe něco je! Když budeš mít vysokou školu, dostaneš lepší práci a víc peněz. Vzdělání otevírá dveře do světa... No, skončila jsem na úřadu práce. A co všechno vás tam může potkat, si povíme právě dnes.

Vzpomínám si, jak jsme jednou za mých studijních let jeli s učitelem na univerzitu a on, chtěje nás namotivovat, povídá: "Jestli se nebudete učit, skončíte tady (míjeli jsme úřad práce)...." "Jo a nebo tady", ukázal spolužák na věznici stojící hned vedle, načež jsme všichni propukli v smích.

O pár let později stojím v budově úřadu práce nad několikastránkovým formulářem a moc do smíchu mi není. Ale pravda, mohla jsem skončit ještě hůř - o barák vedle. A to jsem se, podotýkám, docela učila! Snad to nebude tak hrozné, říkám si. Vlezu do čekárny, kde to vypadá, že si sem přišly celé rodiny našich spoluobčanů popovídat. A s jedním se dokonce málem poperu u automatu na výdej pořadních lístků. Blížím se k přístroji, když tu mě někdo odstrčí a začne chmatat po displeji. Tak to teda ne. Adrenalin mi stoupá. "Prosím vás, nepředbíhejte jo?" "Coooooo?" vyvalí na mě oči. "Říkám, že jste mě předběhl." "Ale já tu nechci čekat." "A myslíte, že já snad jo?" Zachvátí mě vlna vzteku a jsem odhodlaná se třeba i pobít. Ani ne tak kvůli pár minutám, prostě z principu. Týpek něco zahuhlá a uhne. To jsem nečekala. Taky dobře. Už mám pořadové číslo, tak jdu pro formulář. Půl hodiny hledám nějakou propisku. Nikde nic. Asi stejná příčina zmizení jako u zásobníků na mýdlo na záchodech. Nakonec musím počkat, až jiný chlápek dopíše. U půlky kolonek nechápu, co mám vyplnit.

To však je teprve předehra. To nejlepší mě čeká za dveřmi. Paní úřednice se tváří, jako kdybych ji maximálně otravovala, nad (ne)vyplněným formulářem nevěřícně kroutí hlavou, jak může být někdo takovej dement a nechápe, co kam napsat. Pak se dozvím, že vůbec není tak JEDNODUCHÝ přeregistrovat mě do jinýho města, když trvalý bydliště mám TADY. " Dřív to šlo, ale teď už vás vůbec nemusí vzít. No, já se teda pokusím, zavolám tam, ale oni vás vůbec nemusí vzít... a nebo třeba za půl roku." Zajímavý, ještě nedávno to šlo a teď to není tak JEDNODUCHÝ. No, dopadlo to tak, že jsem několik měsíců dojížděla devadesát kilometrů na úřad práce, kdykoliv mi paní úřednice naplánovala schůzku. Protože, když jsem přece nezaměstnaná, tak mám času neomezeně a k tomu ještě spoustu peněz na cestování. Přemýšlím, jestli se mi vůbec vyplatí, že si nemusím hradit sama zdravotní pojištění.

Po pár měsících jsem tedy nakonec přeregistrovaná. Ovšem zase tak moc jsem si nepomohla. Přístup ke mně jako k polodementní opici, co se jen fláká, se nezměnil. Paní úřednice obřadně kliká do počítače, že mi najde zaměstnání. Půl hodiny do něj civí, kliká, zase civí, kroutí hlavou. "Říkala jste, že máte jazyky?" "Ano." "A jaký"? "Angličtinu a němčinu." "Tady chtějí angličtinu... ale ekonomický vzdělání, to nemáte, co?" "Ne." "Tady je speciální pedagog, to nemůžete dělat?" " To bych musela mít vystudovanou speciální pedagogiku." "Hm." "Tady je učitelka do mateřský školky, to nechcete?" "Můžu to zkusit", pokrčím rameny. "Asistentka ředitele s angličtinou a francouzštinou...." Civí a kliká. "Bohužel, přímo pro váš obor tady nic není. Hledáte si práci i sama?" "Samozřejmě."

Další návštěva. Půl hodiny sedí a kliká do počítače. "Bohužel dneska tady pro vás nic nemám." Ne, vážně? To by mě nikdy nenapadlo....Asi po roce dostanu doporučenku na jedno místo a vynadáno, že jsem si o ni neřekla dřív. Jak si máte říct o něco, o čem ani nevíte, že existuje? A není to snad jejich práce mi ji včas dát?

Vypravím se do té firmy, kde paní personalistka protáhne xicht, když se dozví, že jdu z úřadu práce a ještě s doporučenkou. "No, tak my vás teda zařadíme do výběrového řízení - to je za měsíc." Na pracáku se následně madam rudovlasá zase tváří, jako kdybych jí otrávila rybičky. Protože jejich drahocenná doporučenka přece znamená minimálně okamžité přijetí do firmy. A já se nechám zařadit do výběrového řízení. A ještě až za měsíc! To je krajně podezřelé.

Zanedlouho přijde vysvobození - nabídka učit na záskok na jedné základní škole. Vítězoslavně přijdu na pracák s podepsanou smlouvou a madam si vychutnám. Úřední hodiny jsou do pěti. V 16:47 si beru lístek v čekárně a sednu si za dveře. Rudovlasá krasavice několikrát demonstrativně vyjde ze dveří a někam kráčí, abych si jako nemyslela, že se mi bude věnovat. Jsem v klidu, pracuješ do pěti, nádhero. 16:55 si mě milostivě pozve do kanceláře. Významně se podívá na hodiny. Ano, ještě máš pět minut, když hýbneš svou zadnicí, do pěti to stihneš. Dneska mě nikdo nevytočí. "Připomínám, že jste mi ještě nepřinesla výsledek toho výběrového řízení." "Vždyť už mám jinou práci." "To to jako nebudete zkoušet?" "Ne, nebudu." "No jak myslíte!" A víš ty, co mi můžeš?! V 16:59 opouštím kancelář a na víc jak rok mám pokoj.

Rok se s rokem sešel, smlouva na dobu určitou vypršela a já si našla jinou práci. Bohužel ne hned navazující, takže na necelé dva měsíce je ze mě zase nezaměstnaná. Váhám, jestli se mám jít přihlásit na pracák. Zase bude jen buzerace a problémy. Až mě nakonec můj muž přesvědčí - "Hele, já jsem to měl před lety podobně, do nový práce jsem šel až za dva měsíce. A byli úplně v klidu, jak jsem jim řek, že už práci mám, dali pokoj. Ani na schůzky si mě nezvali." "Ok, tak já tam skočím." Připravím si všechny papíry, který určitě budou chtít, smlouvu do nový práce, ukončení starý, dokonce diplom si beru (i když už si ho minimálně jednou kopírovali), nevezmu si jen smlouvu z tý starý práce, protože ji ráno nemůžu najít (ale ta určitě nebude potřeba, už si ji taky kopírovali).

Vlezu do staré, známé budovy úřadu. Vzpomenu si, jak při jedné z návštěv, asi po hodině čekání, si to do čekárny přifařily smažky (feťáci). Kluk a holka, tak v mém věku, ale očividně pod vlivem. Holka si sedla, kluk začal tancovat po čekárně mezi lidma, něco vyřvával a já jen čekala, kdy na někoho spadne. Sama jsem se klidila do bezpečné vzdálenosti, nesnáším tyhle lidi, hlavně proto, že jsou nepředvídatelní a ztrácejí přirozené reakce a zábrany. Člověk nikdy neví, čeho jsou schopní. A co mě dostalo nejvíc, že za celou dobu řádění toho feťáka, kdy si posléze se slečnou vytáhli bramborový salát a rohlíky a začali se cpát, se neobjevil ani jeden pracovník úřadu, aby zasáhl. Hlavně, že slušné lidi buzerují za každou maličkost, ale když se jim po chodbě potácí vyřvávající feťák, nikoho to nezajímá. Nějakou ochranku na chodbách bych teda čekala!

Dnes to vypadá lépe, na chodbě nikdo, za pár minut přijdu na řadu. Odevzdám hustě vyplněný formulář a připravuji si potřebné papíry. "Víte", začnu na paní úřednici, "jde o to, že ani ne za dva měsíce nastupuju do nové práce... jestli chcete tu smlouvu...." "Ne", nenechá mě domluvit, "tu nepotřebuju, potřebuju tu starou." "Myslíte jako z předchozího zaměstnání?" ujišťuji se. "No samozřejmě!" odsekne. "Ale tu já s sebou nemám, tu jsem vám přece už dávala loni, při nástupu", jsem stále v klidu, protože ještě pořád věřím, že jde jen o nedorozumění. "Ale já ji potřebuju znovu." "Vždyť ji tu přece už jednou máte!" Podívá se na mě zase jako na dementa. "Jenže ta je v jiné složce v jiných deskách." "CO?" začnu se hystericky smát. To si snad ze mě dělá srandu! Nemá ruce, nohy, kopírku............ MOZEK? "No, to jsou předpisy" , pokrčí rameny. "Aha", pořád se hystericky směju, protože mi nic jiného nezbývá. "Tak", hodí mi obřadně kartičku, "pište si datum schůzky." "Promiňte, jaké schůzky?" už zase nechápu. "No schůzky k zprostředkování zaměstnání." "Ale vždyť jsem vám přece říkala, že už práci mám." "Jednou jste si požádala o registraci ke zprostředkování zaměstnání, tak vám ho zprostředkujeme. Takže první volný termín je 31.7. ..." "To jsem pryč..." "Tak 1.8." "To jsem taky pryč" (překvapivě). "A kdy teda, prosim vás, nejste pryč?" "Druhý týden v srpnu...." "Tak 8.8." "Dobře..."

Aneb sjedná mi schůzku ke zprostředkování zaměstnání čtrnáct dní předtím, než nastupuju do zaměstnání, diví se, jak si vůbec dovoluju být v létě dva dny po sobě pryč, když ÚŘAD PRÁCE na mě čeká a ještě nemá nohy, ruce, kopírku a mozek.... Ach jo, že já jsem sem vůbec lezla.

Autor: Alena Šnajdrová | sobota 15.7.2017 1:06 | karma článku: 43.83 | přečteno: 8120x

Další články blogera

Alena Šnajdrová

Jak jsem se vyrovnala se závistí

Kdo tvrdí, že nezávidí, ten lže, a závidí ještě víc. Závidím taky a některým lidem některý věci fakt hodně. Občas i kamarádům, za což se stydím. Ale je to lidské a záleží hlavně na tom, jak se svou žárlivostí naložíme.

7.3.2024 v 4:19 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 1438 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Pomoc, Alenka nosí pořád sukýnky - všechny chtějí být jako Alenka

Preference šatů a sukní se u mě začala zcela zjevně formovat už ve třech letech. Holka nosí sukně a co má být? Pozastavuje se nad tím někdo? Ano, neustále... a nejen pozastavuje, někomu to vysloveně vadí.

13.2.2024 v 4:18 | Karma článku: 36.19 | Přečteno: 3671 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Rallye letní gumy

To se takhle v půlce listopadu objednávám na začátek prosince na přezutí pneumatik. Jo, jsem lempl, ale co se asi může stát? V nejhorším případě napadne jeden den centimetr sněhu, aby druhý den zase roztál. Nebo ne?

5.2.2024 v 3:19 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 3686 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Nechci chlapa s nižším vzděláním

Tedy s nižším, než mám já. Na sociálních sítích se zmíněný exemplář obvykle profiluje jako absolvent "Vysoké školy života". A osobně? Netřeba pátrat, on mi to vždycky spolehlivě řekne sám...

18.1.2024 v 4:14 | Karma článku: 40.46 | Přečteno: 10691 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Kateřina Konečná prozradila, že dnešní komunistické názory jsou docela nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 7:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Tomáš Flaška

Tak si ty ruské volby shrňme

A řekněme si, co to vypovídá o nás. Stačí se podívat na různé reakce. A řeknu to takto – nestačíte se divit.

19.3.2024 v 7:04 | Karma článku: 12.71 | Přečteno: 108 | Diskuse

Ladislav Pokorný

Kateřina Konečná nechtíc prozradila, že dnešní komunistické názory jsou naprosto nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 0:59 | Karma článku: 26.99 | Přečteno: 425 | Diskuse

Eva Kislingerová

Budeme válčit se Slovenskem?

Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.

18.3.2024 v 13:24 | Karma článku: 21.94 | Přečteno: 543 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak s Babišem dohnat a předehnat ne Západ, ale Putinovo Rusko?

Západ se nám rozpadá před očima. Zato Rusko doslova vzkvétá. S doháněním Západu je konec, teď už nám zbývá, než jen dohánět a předhánět Rusko...

18.3.2024 v 11:15 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 240 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 30.85 Průměrná čtenost 1270

"Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem" (Descartés). Poslední dobou mi pořád někdo říká, že přemýšlím až příliš...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...