Tisíc a jedna noc XXI: Šachy
Po dlouhé době se u mě zase zastavily Nina a Nora, že by rády vyrazily večer někam posedět. Dobře, proč ne, řekla jsem si, budu moct jít za Igorem, i když mě naštval. Vůbec mě nenapadlo, že by holky do salonku nechtěly. Ovšem hned, jak sme vyšly, stočily na to řeč. "Já bych teda šla dneska někam úplně jinam", začala Nora. "A kam jako "jinam"? "Kamkoliv, v podhradí je přece spousta krčem, třeba "U Václava", tam už jsme dlouho nebyly." "Jenže tam nemají svařák", namítnu. "Tak si dáš něco jinýho", nedá se Nina. "Ale já nemam chuť na něco jinýho", nahodím otrávený výraz. Jsem přesvědčená, že nakonec vyhraju. Ovšem dnes asi nemám svůj den. "Tak s náma nechoď, jestli se ti nechce, nemůžeme tě nutit, ale do salonku chodíme pořád", prohlásí Nora rezolutně a tak sebevědomě, jak jsem ji snad ještě neviděla. Asi nemám na vybranou. Uvnitř cítím, že mají pravdu. Do salonku opravdu chodíme pokaždé. Jenže ony nevědí, jak moc tam dnes potřebuju! Pak ho zase skoro týden neuvidím. A on mi dává zvláštním způsobem sílu.
Nakonec se tedy přemůžu, sklapnu kufry a šlapu k "Václavovi". Bohužel jsem stejně myšlenkami pořád u něj, představuju si, co asi zrovna dělá. Moc nemluvím a holky si toho po chvíli všimnou. "Co je s tebou? Jsi naštvaná?" vyzvídá Nina. "Ale ne, jsem jen unavená." Nemůžu přiznat, že mám plnou hlavu Igora, ony to stejně nechápou. Pro ně je jen otravnej chlap, s kterým je lépe se nebavit. Asi už jsem úplně jinde než ony - o hodně dál. Jsou naivní a tohle nikdy nepochopí. Posadíme se tedy "U Václava" ke stolku, všude dobrá nálada, dým a smích. Jen já jsem otrávená. Svařák samozřejmě nemají - prý si musím počkat do zimy, teď je ještě příliš teplo a nikdo ho nechce. Ať si trhnou. Dám si tedy karafu nějakého červeného vína, které je kyselé a tím pádem dost hnusné. Navíc Nora s Ninou rozebírají pitomosti. Nina řeší nějakého spolužáka, který se jí líbí, přičemž on asi ještě netuší, že ona existuje. A Nora taky mluví o spolužákovi, s kterým byla na rande a strašně se jí líbí, ale neví, jak to bere on. Jsou to fakt husy... jen Igor mě dokáže pochopit!
"S tebou je teda dneska sranda, Ell", popíchne mě Nora. Bože, ať mi dá pokoj. Když mě zatáhla sem a ještě blbě kecá, ať se nediví. "A co ty a kluci? Už jsi nám dlouho nic nevyprávěla", pokračuje. "Coby... nic, jsou to všechno blbci. Navíc nemam skoro žádný spolužáky, udělali z nás holčičí třídu nebo co." "Hm, to je zvláštní", přidá se Nina. "Dneska moc holek ještě nestuduje." "Tak to mám teprv smůlu", ušklíbnu se. "V tý slepičárně je to fakt na hlavu, skoro s žádnou se nedá bavit." Všechny se odmlčíme. "Vyložíš nám karty?" zeptá se pak Nina. "Dneska nemám tu správnou náladu." "Když já bych fakt potřebovala vědět něco o tom klukovi." "Ale to ti karty stejně neřeknou, musíš se s nim začít bavit." "Když já nevim jak." Ach bože, to snad není pravda. Ta Nina je vážně jak malá! "Ty vůbec nepiješ", všimne si Nora. "Protože je to hnusný." "Tak si dej ode mě." "Bílý mi nechutná." "Tak si dej aspoň trochu a uvidíš." "Ne, díky, fakt nechci." Ne! To je fakt moc. Ať mi daj konečně pokoj. MUSÍM za Igorem.
Za pár minut se zvednu. "Holky, nezlobte se, jsem fakt šíleně unavená, půjdu domů." "Už?" diví se Nora. "Ale tak běž, držet tě tu nebudem." No, to byste si mohly zkusit, supím v duchu. "Tak se mějte, čau", chvatně se loučím. "Jo, ty taky", odpoví obě skoro naráz. Chvatně vyjdu na ztemnělé nádvoří a rychlým krokem si to rázuju k salonku. Už abych tam byla!
Vrazím dovnitř a chci na Igora všechno vychrlit, protože sedí hned u dveří a já to nemůžu vydržet. Pak se však zarazím, protože vidím, že má společnost. Respektive, sedí u stolku sám, ale před ním jsou rozložené šachy a na protější židli spatřím rozprostřený kabát. Ach jo! Proč zrovna dneska? "Dobrý večer", pozdravím. "Ahoj", odpoví a skoro se na mě nepodívá. Přitáhnu si židli od vedlejšího stolku a zasednu mu po boku. On sedí a civí někam do zdi. Jakobych byla vzduch. Zmocňuje se mě zoufalství. Tak strašně jsem se na něj těšila a on se chová takhle! Nakvašeně sedím a mlčím. "Jak se máš?" pronese za značně dlouhou dobu." "Nic moc, holky mě štvou...vůbec mě nechápou." Čekám otázku, proč mě štvou a co nechápou a zkrátka, že se bude zajímat. Zájem však nepřichází. Jen pokýve hlavou, neodpoví a už zase kouká někam mimo mě. Pak se navíc objeví jeho spoluhráč. Ten samozřejmě taky dělá, že jsem vzduch, ani nepozdraví. Marně přemítám, jestli je to Rus, protože taky nemluví. "Dívej se", skoro mi poručí Igor. Mám chuť se zvednout a just odejít, ale nedokážu to. Dobře, tak se tedy budu dívat. Budu se dívat, jak oni dva hrají hru, kterou odmalička zbožňuju a kterou bych si nejradši teď zahrála taky.
Snažím se soustředit na hru, ale nejde to. Myšlenky utíkají. Tak tedy jen tupě zírám na šachovnici a dělám, že koukám a že všechno chápu. Hra naštěstí netrvá dlouho, Igor vyhrává, soupeřův král padne. Jak působivé. Na závěr přece jen protivník pronese pár slov. Ano, je to Rus, ten přízvuk už poznám. Aniž by se obtěžoval rozloučit se se mnou, podá Igorovi ruku, nahodí kabát a v tichosti odejde. "Šachy mám strašně ráda!" nedá mi to. "Ty hraješ"? podiví se Igor. "Jo, ale už jsem teda dlouho nehrála. Zahrajete si se mnou někdy?" Zavrtí hlavou. Cože?! "Proč ne?" "Protože to neumíš." "Jak to můžete vědět, viděl jste mě snad někdy hrát?" rozzlobím se. "Prostě vím..." už se se mnou nehodlá bavit. "No, jistě, kouknete a vidíte, co?" "Nezlob se, slíbil jsem partii ještě někomu", sebere si šachy a jde pryč. On jde prostě pryč! Chce se mi brečet. Takhle mě ponižuje, takhle na mě kašle, takhle... nemám slov. "Tak tedy nashledanou", slyším se ještě říkat. "Ahoj...."
Odcházím... jdu černou ulicí a v duši mám taky černo. Chce se mi brečet, ale nejde to. Místo toho slibuji pomstu. Však ty jednou uvidíš, Igore!
Čekám na poslední dostavník a klepu se vzteky. Ne, vůbec mi pán Hradu nepomohl, naopak, rozdráždil mě ještě víc. Nesnáším je všechny. Holky za to, že jsou úplně mimo a řeší kraviny, spolužačky, že jsou takový závistivý slepice, Igora za to, že je tak povýšenej a arogantní a sebe za to, že se z toho nedokážu vymanit. Čert aby to všechno vzal! Nikdo mě nechápe. Přitom bych už si taky chtěla někoho najít. Jenže koho? Kam se podíváš, tam samej Zoufalec nebo arogantní blbec. A nebo omezenec! Přece nechci zase tak moc. A nebo ano? Rozhlídnu se kolem sebe, zmocní se mě divný pocit. Opodál čeká pár lidí taky na dostavník. Hm, sami chlapi. Snad jsem nevzbudila jejich pozornost. Mám trochu strach, člověk nikdy neví. Navíc tihle určitě nejsou od nás z vesnice, neznám je. Měla bych s sebou začít nosit nějakou zbraň, když už jsem tak malá a slabá.
Konečně jsem doma. K našemu domku jsem skoro běžela, protože se mě zmocnila hrůza. Ta parta čtyř mužů vystoupila u nás ve vesnici a šla notnou chvíli za mnou. Připadali mi podezřelí. Ale utekla jsem jim. Hned u lesa jsem se dala do zběsilého úprku, jaký jsem ani nevěřila, že dokážu vyvinout. Ještě celá udýchaná si lehám do postele. Už ani nevím, co cítím... Vím jen, že v tomhle stavu neusnu. Tak moc mi chybí někdo, kdo by mě obejmul, zahřál, líbal, hladil...Zbývá mi jen... Ano, to co vždycky...
Alena Šnajdrová
Sebevědomí chlapa poznáš podle toho, jak vypadá jeho žena
Málokterý muž s nízkým sebevědomím má po svém boku ženu, za kterou se kdekdo otočí. Obecně by se tedy dalo říct, že sebejistý muž uloví dámu hezkou a zakomplexovaný ošklivou. Ovšem je to opravdu takhle jednoduché?
Alena Šnajdrová
Jak jsem se vyrovnala se závistí
Kdo tvrdí, že nezávidí, ten lže, a závidí ještě víc. Závidím taky a některým lidem některý věci fakt hodně. Občas i kamarádům, za což se stydím. Ale je to lidské a záleží hlavně na tom, jak se svou žárlivostí naložíme.
Alena Šnajdrová
Pomoc, Alenka nosí pořád sukýnky - všechny chtějí být jako Alenka
Preference šatů a sukní se u mě začala zcela zjevně formovat už ve třech letech. Holka nosí sukně a co má být? Pozastavuje se nad tím někdo? Ano, neustále... a nejen pozastavuje, někomu to vysloveně vadí.
Alena Šnajdrová
Rallye letní gumy
To se takhle v půlce listopadu objednávám na začátek prosince na přezutí pneumatik. Jo, jsem lempl, ale co se asi může stát? V nejhorším případě napadne jeden den centimetr sněhu, aby druhý den zase roztál. Nebo ne?
Alena Šnajdrová
Nechci chlapa s nižším vzděláním
Tedy s nižším, než mám já. Na sociálních sítích se zmíněný exemplář obvykle profiluje jako absolvent "Vysoké školy života". A osobně? Netřeba pátrat, on mi to vždycky spolehlivě řekne sám...
Alena Šnajdrová
Svět patří těm, co se nepos**ou
V životě jsem se naučila jednu důležitou věc - člověk musí umět rozlišit, před kým a kdy může bezpečně odhalit svoje strachy a skutečné emoce a kdo jich obratem ruky zneužije.
Alena Šnajdrová
Jak (ne)(s)balit učitele - učitel druhý
Na střední škole už jsem na(ne)štěstí svou snahu o sbalení učitele neopakovala, ovšem na vejšce mi spadla brada hned první týden zimního semestru, kdy se v učebně zjevil on - magistr Zajíček - a já se okamžitě zamilovala.
Alena Šnajdrová
Pomoc, nesnáším telefonování
Už prakticky od dětství se s tím potýkám. Stokrát radši jdu někam osobně, než bych tam volala. Do jisté míry mě vysvobodily emaily a esemesky. Neznámá čísla neberu a známá jak kdy... Naštěstí vím, že v tom nejsem sama.
Alena Šnajdrová
Jak se mi splnil sen aneb intuice, část druhá
Vědci tvrdí, že člověk zdaleka nevyužívá veškerou kapacitu svého mozku. Někteří dokonce odvážně udávají nevyužitost až osmdesátiprocentní. A zjistili už, co jsou sny, kde se berou a proč?
Alena Šnajdrová
"Poslouchejte svou intuici", slyšíme všude...
Ale co vlastně je, ta intuice? Dlouhé roky jsem pokaždé nervózně váhala, když jsem si ve složité situaci vzpomněla na radu, že jí mám naslouchat. Já nevím, nevím, křičela jsem v duchu... až nedávno jsem pochopila...
Alena Šnajdrová
Chceme více žen v politice - ale musejí se chovat jako chlapi
Jednou jsem zahlédla článek, který řešil zavedení kvót pro zvýšení počtu žen v politice v jisté skandinávské zemi. Na první pohled to vypadá v pořádku a žádoucí, ovšem pak jsem konečně pochopila, co mi tolik vadí.
Alena Šnajdrová
Jak jsem se zamilovala do učitele - učitel první
"Zamilovat se do učitele je snadný", povídá jednou kámoška. "Nemusí se snažit o pozornost, protože se na něj stejně furt díváš, a už jen tím, že je učitel, jedinej v tý třídě a starší, má navrch třeba před tvejma spolužákama..."
Alena Šnajdrová
Jak jsem vystoupila z vlaku
Odevšad se hrnou motivační články, jak nemáme být ovce, chovat se stádovitě a srovnávat se s ostatními. Jsem sice ten poslední, kdo by nesouhlasil, ale na druhou stranu si říkám, jestli takové jednání není vlastně přirozené...
Alena Šnajdrová
Paní, můžete mi říct, jaký je rozdíl mezi orálním a análním sexem?
Tři dámy (kamarádky), postupně nakráčejí k němu do obchodu. První má v úmyslu koupit suvenýr. Druhá mlčí a třetí ihned po příchodu svými uměle vylepšenými rty opovržlivě prohlásí: "Fuj, tady to smrdí..."
Alena Šnajdrová
Proč lidi lžou
Jako dítě jsem nechápala, proč moji vrstevníci rodičům lžou. Neměla jsem tu potřebu a připadala si lepší než oni. V dospělosti pak přišli určití lidé a s nimi i moje lži. Asi nejsem lepší, jen jsem měla lepší výchozí podmínky...
Alena Šnajdrová
Paní učitelka svině - 3. díl
Třetí a závěrečný díl minisérie o tom, jak jsem bojovala s učitelkou fyziky. Blíží se konec školního roku a mně hrozí propadnutí, přestože jsem se právě dozvěděla, za jakých okolností mi byla připsána čtyřka z testu...
Alena Šnajdrová
Paní učitelka svině - 2. díl
V minulém díle jsem nastínila svůj boj s učitelkou fyziky a končila tím, že se za ní moji rodiče vypravili do školy na konzultaci... Jak to celé probíhalo, a i něco víc, se dozvíte v následujících řádcích.
Alena Šnajdrová
Paní učitelka svině - 1. díl
Přišla nová učitelka na fyziku - prý z nějakýho matematicko-fyzikálního gymnázia. My jsme podle ní byli zřejmě dementi, který je nutno pořádně proškolit. Všechny metody dovoleny. Což se mi vůbec nelíbilo.
Alena Šnajdrová
Ranní ptáče dál doskáče, víc toho sežere a dřív chcípne
A já zase žeru v noci, což je prý horší... Mimochodem nadpis je jen z kategorie blbých vtipů, který jsem kdysi kdesi četla. Nicméně u sov a skřivanů ještě chvíli zůstanu. Aneb co se mi do předchozího článku nevešlo.
Alena Šnajdrová
Noční sova nebo rozmazlený lenoch?
Odmalička se potýkám s problémy usnout včas a ráno brzy vstát. Obvykle nezaberu dřív než v jednu a nefunguju před devátou ranní. Jsem líná a rozmazlená?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 175
- Celková karma 23,78
- Průměrná čtenost 1269x